Zatímco na dopravní značce byla docela tlačenice, na Novém Světě nebyla ani noha.

Náhodou jsem dnes byla svědkem toho, jak kameník na hrobce rodu Havlů  začal tvořit nápis pro Václava Havla.

Přání všem čtenářům a blogerům...

Ne, není to chyba. Žádná mezera nechybí. Nadpis je vlastně jedno příjmení z mé malé sbírky.

Bez okázalosti a od srdce zapalují lidé světýlka na cestu. Nepotřebují žádné scénáře a dlouhé přípravy. Nebyl to Bůh, kdo odešel, ale Občan Havel.

V tento čas procházím  Prahou, abych tzv. nasála atmosféru Vánoc. Mám ráda Vánoce tradiční bez pozlátka, ale zároveň mi nevadí ani ty moderní, plné všelijakých světýlek a postaviček.

Všichni víme, co to je rybník. Někdo z vás možná pochází z obce Rybník u České Třebové nebo u Domažlic, jiný může být z obce Rybníky u Moravského Krumluva nebo Příbrami. Někteří mohli bydlet v penzionu Nový Rybník a nebo se koupat v přírodním koupališti u Příbrami, které má název také Nový Rybník. Do nedávné doby jsem netušila, že u Chebu je obec Starý Rybník.

Má představa o rezervaci Soos u Františkových Lázní byla něco jako cestopisné obrázky z Islandu nebo Nového Zélandu. Ale asi protože jsme země malá, máme to všechno menší a studenější. Hlavní zvláštností zdejší krajiny nejsou ani tak prameny, jako vývěry plynů, zejména CO2 a hélia, probublávající povrchovou vodou a bahnem. Voda pak vypadá jakoby se vařila. Ale je studená. Já jsem zde byla den po sezóně za krásného, slunečného a  mrazivého počasí. V Praze byla tehdy inverze a nebylo vidět na krok.

Stáli tam v lese a tvořili dav. Stáli a ani se nehnuli. Nebyl vítr. Jejich kostry byly tak tenké, že neměly stín. Zdvihali natažená chapadla do výšky, aby byli ještě větší. I tak byli impozantní a fotogeničtí. I ti, co to měli již za sebou. Ale jen zdánlivě. Na jaře vstanou noví bojovníci. A bude jich hodně. Dejte si ně pozor. Jsou agresivní a žahaví. Co byste taky od bolševníku chtěli.

Botič je největším pražským potokem. Pramení blízko obce  Čenětice a má úctyhodnou délku 34,5 km. Do Vltavy se vlévá u železničního mostu. To už  není potok, ale spíše špinavá stoka. Ovšem první dvě třetiny délky potoka je to tok téměř neregulovaný  a relativně čistý. Leží na něm i Hostivařská přehrada, která byla vyhledávaným místem ke koupání. Jméno Botič je odvozeno od slova "bobtnání" (zatápění), které zapříčiňovaly přívalové srážky v povodí potoka.

Zase jsem je neviděla. Koho? No přece bílé jeleny. Ani v Žehušicích ani zde. Je po sezóně.  Nevadí, romantika tohoto místa mi vše vynahradila. Malíř pomaloval stromy list po listu a nešetřil barvami. Výsledná scenérie s kulisou jak z pohádky nemá chybu.

aneb nejhorší sedlák má největší brambory. Přiznám se, že si sice s květinami povídám, ale velké zázraky s nimi nedělám. Ony na všechno stačí sami. Tyto dvě orchideje jsem koupila už odkvetlé. Celý rok jsem čekala až rozkvetou. A podívejte se ....

Den otevřených dveří tunelového komplexu Blanka byl pro mne příležitostí si tuto mega stavbu prohlédnout. Její mohutnost předčí očekávání. Nijak mne ale neovlivnila v mém přesvědčení, že Praze tato stavba uškodila a dle mého úsudku nepřinesla a nepřinese nic dobrého. Jsem proti ní prostě zaujatá.

Je více míst v Praze, kde byste mohli potkat páva. Ale tolik pávů pohromadě je k vidění snad jen ve Vojanových sadech. Je to nejstarší zahrada v Praze, ale pávi tu jsou asi mladí, protože ještě nemají dlouhá okatá pera. Některým ale už rostou. Někde jsem četla, že pávi v létě ztrácejí svou ozdobu a doroste jim do zimy. Roste ale pávům starším tří let. Těch pávů a pávic jsem tu napočítala kolem dvaceti.