Víte, že u nás existuje Národní síť záchranných stanic, kde se snaží pomáhat zraněným, nemocným nebo jinak handicapovaným volně žijícím živočichům? V současné době jich je 25 a mají rozdělenou celou republiku na spádová území. Celá síť vznikla pod patronací ČSOP.

Z vyhlídky na Louštíně je vidět křivoklátské lesy jako na dlani. Podle pověsti zde před 200 lety stál mohutný dub z jehož koruny bylo vidět až pražské věže. Při nájezdu nepřátel byl prý spálen, aby jeho polohy nemohl zneužít nepřítel. K přiblížení zdejších krás přináším několik fotografií.

Byla jsem pozvána na bidýlko. Vím, že toto zařízení slouží pro slepičí opeřence, ale zdejšího bidýlka se bát nemusím a ani vy. Říká se tak 2. galerii v Národním divadle.

Cattleya je známý rod středo a jihoamerických epifytických orchidejí, kterých je popsáno přes 40 druhů, a které se staly symbolem celé čeledi. Svého obdivu se dočkaly díky barokní kráse, emocionálně a smyslně působících květů.

Dostala se mi do ruky mimořádná kniha, která vyšla už v loňském roce. Otevřela jsem ji a dva dny se od ní neodtrhla. Krvavé jahody napsal Jiří S. Kupka podle vyprávění české občanky Věry Sosnarové.

Válečná tažení, která se přehnala přes Bílou Horu, připravila pro zdejší oboru pohromu. Téměř všechny stromy byly vykáceny. V roce 1743 bylo započato s novou výsadbou, ale dle dobových pramenů, všechnu sadbu sežraly myši. Nicméně z této doby pocházejí nejstarší duby, buky a habry. Většině velkých stromů je více než 141 let (to je jakási kategorie stáří v lesním hospodářství).  Mnozí z velikánů měří i 30 metrů. Já bych tyto stromy zařadila mezi Enty (Pán prstenů), nejstarší a největší žijící obyvatele Prahy. Ani mnozí Pražané nevědí, jaká krása se ukrývá za zdí obory Hvězda a kolik památných stromů tu je.

Hra světla, stínů a barev - přirozená krása přírody v každém okamžiku.

Sobotní deštivé odpoledne, kdy zima zalézala až do morku kostí, nás zahnalo do tepla. A protože jsme šli podél Vltavy nedaleko Kampy, byla pro nás nejblíže oáza v podobě Café Savoy.

Podzim přináší čarovnou paletu barev a jemným štětcem nanáší vrstvu po vrstvě. Vnímejte tvorbu nadaného malíře, který rozdává radost, i když se slunce odvrací.

Den jak vymalovaný, cesta dlouhá, příroda kouzelná. To je souhrn mých poznatků z pěšího výletu z Prášil na Modravu. Naposledy jsem tolik kilometrů ušla tak před třiceti lety. Přináším pár obrázků, které mne budou těšit a na které budu vzpomínat.

Vypadají dobře, mají dobrou náladu, jsou v  kondici a vúbec jsou přátelští. Dělí je od nás dva ploty, ale ten jeden používají jako drbátko. Každého z nás si pečlivě prohlíželi a když měli dostatečný počet diváků, uspořádali pro nás divadýlko, které vypadalo jako pranice. Na rozdíl od doopravdické řežby nevydali ani hlásku, ani žádné vrčení. Jen funěli. 

Fotoreportáž z návštěvy papeže Benedikta XVI. u Pražského Jezulátka.

V labyrintu skal ukrývali obyvatelé okolních vesnic dobytek za válečných dob. Proto Chléviště. Podle mého úsudku to byl dobrý nápad. Skalní města,  v blízkosti vrchu Sokol , jsou dokonalé bludiště a přístup od Malé Skály vede po velmi strmém svahu. Kalich zas ukrývá sluj se skalním oltářem, kde byla modlitebna českých bratří. Výhled do údolí Jizery a na Suché skály  je za slunečného počasí odměnou za trochu námahy při výstupu. Vřele doporučuji.

Zlaté kapradí prý ukazuje místo, kde je ukryt poklad. Kvete jednou za rok o svatojánské noci a pozná se podle záře, která jej obklopuje. Moje místo se zlatým kapradím zářilo v pravé poledne a bylo neskutečně krásné.